Pevný internet

První z možností, kterou si při sjednání internetového připojení můžete zvolit, je pevný internet. Ten se obecně vyznačuje vyšší stabilitou a rychlostí. Právě proto je o něj i mnohem větší zájem. Bohužel pevný internet není dostupný všude, přičemž nejčastěji se s ním setkáte hlavně ve městech. Nejhůře jsou na tom odlehlá místa na vesnicích či na okraji měst.

K jeho zapojení je třeba kabel především z optické sítě s označením FFTx či ETTH, která je považována za nejrychlejší a zároveň nejmodernější typ pevného internetového připojení. Existuje i jeho alternativa v podobě metalické sítě, která má mnohem větší pokrytí a tím pádem je i dostupnější. Nejčastěji je uváděna pod zkratkou ADSL či VDSL, přičemž internet můžete přijímat přes běžné telefonní kabely.

Internet vzduchem  

V oblastech, kde není pevný internet dostupný, je možné sjednat si internet vzduchem, který je známý také jako bezdrátový internet. Ten přijímáte skrze Wi-Fi router, který následně internetové připojení rozvádí po vašem domě. Zde vstupují do hry další faktory, které ovlivňují kvalitu a rychlost připojení.

Stačí, když router umístíte na nevyhovující místo a internet bude výrazně pomalejší nebo bude mít i časté záseky. Problém však představují i výkyvy počasí, během kterých bezdrátový internet funguje bez výpadků jen výjimečně. Kvalitu připojení můžete navýšit výběrem pořádného Wi-Fi routeru, který dokáže fungovat na požadovaném výkonu.

Využití internetu

Na úplném začátku se vyplatí popřemýšlet nad tím, za jakým účelem chcete internet využívat. Od vašich nároků se pak budou odvíjet jednotlivé parametry spojené s internetem. Především záleží na tom, jaké činnosti a kolik zařízení, chcete mít k internetu pravidelně připojeno. Pokud si vystačíte s jedním notebookem a chcete být pouze v obraze, vědět, co se děje ve světě, občas napsat e-mail a projíždět sociální sítě, určitě si vystačíte se základními variantami. Naopak v případě, že chcete internet využívat opravdu na plno a mít k němu připojenou celou domácnost, budete muset sáhnout po větším kalibru.

Rychlost internetového připojení

V ruku v ruce s typem internetového připojení jde i jeho rychlost, která by měla být adekvátní k vašim požadavkům na jeho výkon. Pomalý internet vám, když budete mít štěstí, vystačí na občasné hledání na Googlu či odeslání několika e-mailů – film či hudbu si s ním bez zbytečného sekání pustíte jen výjimečně.

Pro plynulý chod všech zařízení a spotřebičů včetně IPTV budete potřebovat mnohem vyšší rychlost. Pozor byste si měli dát i na to, jakou síť vaše připojení využívá. Běžným standardem je 4G, přičemž se pomalu přechází na 5G. Tu dokážou přijímat pouze zařízení, která jsou k tomu uzpůsobena. To neznamená, že je nebudete moci používat i nadále. Pokud však nebudou schopni připojit se na 5G síť, budete zbytečně platit za extra rychlý internet, který ani nevyužijete.

• 10 Mbps – je vhodné, pokud internet využíváte pouze k projíždění Googlu či odesílání e-mailů,
• 20 Mbps – postačí vám v běžné domácnosti, kdy využíváte více zařízení a zároveň sledujete například IPTV,
• 50 Mbps – se vyplatí domácnostem, které využívají internet denně a vlastní například chytrou domácnost, nebo mají doma nadšeného hráče videoher,
• 100 Mbps – ideální řešení pro firmy či podnikatele, kteří potřebují k internetu připojit hned několik zařízení najednou.

Kde se vzal internet?

Internet je sice v současnosti považován za samozřejmost, v minulosti tomu tak ale nebylo. Jeho historie se totiž začala psát teprve během 60. let minulého století, a to v souvislosti se studenou válkou, která tou dobou probíhala. Jak je známo, Američané a Rusové se snažili předhánět v tom, kdo dosáhne většího úspěchu prakticky ve všech možných odvětvích, včetně vědy.

Internet měl zprvu fungovat pouze jako prostředek komunikace uvnitř armády, která by mohla být během operací či dokonce potenciálních válečných konfliktů mnohem efektivnější. Vše začalo vytvořením první sítě s názvem ARPANET, přičemž o několik let později se začaly přidávat i další protokoly a internet byl zase o kousek blíž ke svému zrození. Naplno se však začal využívat až v 90. letech a začátkem 21. století.